Kniha

V knihovně prachu ztracen světu,
pětset let starý, slavný grimoár
Láká mě k sobě vůní jedu,
krve, kouzel a elixírů par

Hned čtu a učím se ty listy, řádky,
v uších zpěv cherubínských chórů.
Ne! Nevede už žádná cesta zpátky.
Nikam! Jen přímo strmě dolů

Ta kniha lákala vždy čaroděje,
v rukou pravých, nejvzácnější dar.
Černá se v ní bílé směje,
démanty drápů, už řežou do kytar

Zaslepen mocí v hrdosti a pýše,
pozdě hrůza se zračí v tváři bledé.
Rozdrcen padám do podzemní říše,
kde černá je jen odstín šedé

V hlubinu hroznou řítím se,
kolem mě trosky stovek dalších těl
Vždyť to jsou mí bratři, sestry!
..... Konečně mám co jsem chtěl.