Divoká honba

......
Už z dáli slyší podivnou hudbu hrát
hlas trub se blíží, ví že konec
S démony svými jal se tu štvát
černý král prokletých, divoký lovec

Na černém hřebci letí kolem
štváňata zuří, běsní, řvou
spalována pekla žárem
tak rozpalují trýzeň svou

Vlasy jak havran, rysy, tvář
vybledlý štíhlé postavy.
Z démantů očí divná zář
rty barvy jeho potravy

Má černý klobouk, černý plášť
Přes rameno visí černá kuše
Však něco je tu černé zvlášť
- spálená jeho duše

Vtom ji spatřil, zastavil se
hrobové ticho vystřídalo jekot divý
jistoty strašné nezbavila se
není to člověk, tím méně živý

...