Neboj se poupátko.

Za letního jitra vyrostlo v bodláčí
malé a něžné růžové poupátko.
Otevřelo kvíteček divit se nestačí
Jsem snad v lůně bolesti diví se holátko.

Co ty ostny jako meče
jako krutá nástraha
dotknu se jich krev mi teče
strach svůj těžce přemáhá.

Přilétlo náhle ptáčátko miloučké
v zobáčku nese si chomáček trávy.
Urovná jej do trní hle hnízdečko heboučké.
Usadí se pohodlně zde nemá žádné obavy.

Za kratičký jenom čásek.
Z poupátka již růže čarovná
V hnízdečku vylíhl se z vajíčka konipásek
Byla to krása dvakráte náramná.

A ten kvítek růže krásné
Z kterého se tají dech.
Uviděl jak přeúžasně
Bezpečně je v ostnech těch.

Tam kde byly dříve trny
Jako kruté vězení
Tam nalezl domov něžný
Ptáček z lásky zrozený.

Neplačme proto když strach nás objímá
Nemusí býti zlé co se tak zdá .
Čeho se bojíš to tě pak dojímá.
Vždyť co ti třeba je to Bůh ti dá.