Stesk
Jednoho večera, kdy se mi stýskalo po mé lásce...
» autorka: Jíťa |
Jak rozbouřené moře
teď běsní city mé,
jak velké je mé hoře,
jež svírá srdce mé.
Jak nekonečná touha,
jež tráví duši mou,
jak vášeň, která poutá,
nedá vydechnout.
Jak bezútěšná bezmoc
teď trápí lásku mou,
jak zhoubná to nemoc,
jež ničí mysl mou.
teď běsní city mé,
jak velké je mé hoře,
jež svírá srdce mé.
Jak nekonečná touha,
jež tráví duši mou,
jak vášeň, která poutá,
nedá vydechnout.
Jak bezútěšná bezmoc
teď trápí lásku mou,
jak zhoubná to nemoc,
jež ničí mysl mou.
Tipů: 10
» 03.02.12
» komentářů: 6
» čteno: 805(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.02.2012 - 11:21
To je v pohodě, tuhle básničku sem psala, když sem byla šťastně zamilovaná, jen sem tím prostě chtěla vyjádřit, to že se mi stýská nic víc... ;) (možná by občas asi nebylo od věci, psát ty anotace...)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.