Modlitba pro poezii
...
» autorka: zaba.zuzla |
Sytě bělavýma očima měříš.
Jsou jako dvě zrcadlící se sklíčka.
Jak surová jsou s tebou rána.
A chraň Bůh i večery a noci.
Ach propánajána.
Snad občas uvěřím, že ty věříš.
Když desatero proklouzne ti zpod víčka.
Na pranýř životem lacině odevzdána.
V okovech na nohou. Bez pomoci.
Odříkám si tě zrána.
***
Bezmocně vyrytá do duše inkoustem citu.
Zjevení, jež skutečně málokdo zří tu.
***
Pero se míhá. Myšlenka neváhá. Nelení.
Šlape mu na paty v záclonách vzezření.
Tu náhle zbrzdí se. Zastaví. Zcepení.
Vítám tě. Pojď. Mé jediné zjevení.
Jsou jako dvě zrcadlící se sklíčka.
Jak surová jsou s tebou rána.
A chraň Bůh i večery a noci.
Ach propánajána.
Snad občas uvěřím, že ty věříš.
Když desatero proklouzne ti zpod víčka.
Na pranýř životem lacině odevzdána.
V okovech na nohou. Bez pomoci.
Odříkám si tě zrána.
***
Bezmocně vyrytá do duše inkoustem citu.
Zjevení, jež skutečně málokdo zří tu.
***
Pero se míhá. Myšlenka neváhá. Nelení.
Šlape mu na paty v záclonách vzezření.
Tu náhle zbrzdí se. Zastaví. Zcepení.
Vítám tě. Pojď. Mé jediné zjevení.
Tipů: 16
» 03.02.12
» komentářů: 7
» čteno: 729(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Hvězdo | Následující: Jednoho dne