Probuzení

Probouzím se zase sama.
V ruce svírám vedle sebe
kousek látky místo tebe.

Probouzím se zase sama.
V každém zvuku tvůj hlas slyším...
Hledám, pláču, bloudím, křičím.
Bez tebe nic - s tebou, s tebou...
/hořké slzy z očí tečou/
s tebou, jaké to vlastně bylo?
A co teď, kam se to vytratilo?
Nebo...co mi vlastně zbylo?

Místo tebe kousek látky.
Svírám jej, jak moh' by zpátky
všechno vrátit. Zas, mezi řádky,
hledala bych záblesk lásky.
Jak kdysi, než čas kreslil vrásky
a já byla beze strachu.
Teď však už vše leží v prachu..
prázdné, ztichlé, mrtvé snad
ty časy, kdy se smělo milovat.

A mně zbyl jen kousek látky
a touha vše vrátit zpátky..