V krajinách našich těl

Na vzestupných proudech vodních par,
tam v krajinách našich nahých těl,
se z deště teplých kapek sprchy
zrodily city,
o nichž už dávno básník pěl.

Na hebkých vláknech bělostných osušek,
z nichž jásá vůně mýdla,
se z pórů teplé kůže
zrodila vášeň,
co dává lásce křídla.

Vlhkými polibky zmáčeni,
vlastními touhami vláčeni,
uléháme...

K Tvým vlasům přivoním, líbám Tvou tvář,
směješ se, v očích máš radosti zář...

Postupně projdu se vláčnou krajinou
Tvého krásného těla,
dávám si záležet, by mnou navštívena
zas brzičko býti chtěla.

Líbám Tě na rty, koušu Tvou šíji,
hnětu Tvá ňadra - ochutnám jahůdky,
Tvé paže pohladím, olíznu ouška,
všechno to pro mne jsou vítané lahůdky.

Jen žádný spěch, vše chce svůj čas,
k těm místům vstřícným vracím se zas.

Poprvé, podruhé, potřetí...
takto bych mohl laskat Tě stále,
Ty však už vrčíš jak šelmička lítá,
chceš abych pokročil v díle svém dále.

Hladím Ti bříško, tam snahu svou rozdvojím,
přes bok na kolínko má cesta se vine,
pak dolů zevnitř, nehtíky zatínám,
však ruka má schválně hlavní cíl mine.

Teď ještě není ta správná chvíle,
musím Tě nejprve pozlobit trochu...
Párkrát ten okruh ještě si projedu,
než vydáš rozkaz - tak začni už, hochu!

V krajinách našich těl teď zuří prudká bouře,
síla úderů blesku s něhou mých dlaní se střídá,
v tranzu a šíleném kvapíku srdcí,
po vlnách rozkošných tsunami,
se vesmírná lehkost a úleva přidá.

Pak krajinami našich těl znavených
zavane zas letních dnů hladivý vánek,
bouře ta očistná krásně vzduch projasní,
přichází klidný, zasloužený spánek...