Co by chtěl říct Bůh každému z nás?

Tvou prosbu jsem už dávno vyslyšel.
Že nevíš, kdy?
Tohle nebyl e-mail,
Ve kterém bys mi sděloval,
Co Tě trápí.
Tohle nebyl dopis,
V němž bys mi psal, jak jsi šťastný,
Ale ke mně by došel až ve chvíli,
Kdy bylo opět vše jinak
A Tys seděl ztrápený v koutku svého pokoje.
Slyšel jsem Tě ihned.
Ani to nebyl telefonát.
Zkrátka rozhovor.
A možná ani to ne.
Ještě předtím jsem věděl,
co mi řekneš.
Byl jsem s Tebou celý den,
Celou noc!
Vztekal jsem se spolu s Tebou
A smál se,
Když ses smál také Ty.
Křičel jsem bolestí,
Když sis spálil prsty
A vychutnával si spolu s Tebou vůni oběda,
Když jsi začínal jíst.
Ale ze všeho,
Ze všeho nejvíc jsem se těšil právě na tento okamžik,
Právě na tento!
Kdy ke mně přijdeš a začneš mi vyprávět.
Kdy ke mně přijdeš a já se přestanu cítit tak sám.
Nestačí mi Tě jen pozorovat, chci se s Tebou setkat!
Osobně.
Bude mi ctí.
A Tobě snad také.
Nikdy jsem nezapomněl,
Jak a proč jsem Tě stvořil.
Nikdy nezapomenu na Tvá první slůvka
ani na chvíli, kdy ses ve svém životě cítil nejlépe.
A teď nemluvím pouze o té chvíli,
Kdy ses nechával křtít.
Myslím tím všechny chvíle,
kdy jsem se usmál já na Tebe,
Ty na mně
A šli jsme spolu klidně dál.
Ano, věřím, že tyto chvíle byly nejhezčí.
Pro Tebe.
I pro mě.
A možná i pro někoho dalšího,
Kdo byl v tu chvíli s Tebou.
Díky, že jsi mě dnes k sobě pozval.
Je mi s Tebou dobře.
Tady se mi líbí.
Přeji Ti krásný den.
Tvůj Bůh