Rande.

* * * * * *

Další půlnoc už je tady
opět beru propisku,
ať slova co lezou z hlavy nevyplaším,
jen tak, obrazce si kreslím.
A už chytám první slovo,
které spadlo na papír-
tohle tam muselo být dlouho,
je to RANDE, co já s ním teď učiním?

Dlouhé roky někde naspod
asi bylo zaskládané,
spalo si tam klidným spánkem, nerušené,
od svatby na permanentní dovolené.
Když tak zírám na to slovo
vzpomínkami nabité,
napadá mě toho mnoho,
Rande -mohlo by být zázračné.

Vnuklo mi myšlenek více,
jedné jsem se chytila
a brnkla jsem kamarádce -
„Rande? Ty ses zbláznila.“

V pět hodin jsme obě vyšly
podle módy oblečené,
koukáme, jsme rozechvělé,
rande nikde, nikde žádné-
náhle šramot, tiché kroky,
jako blesk se otočíme -
a my dámy tak moc skvělé,
záchvat smíchu dostaneme.

Štěně,
malé,
toulavé,
hledí na nás oddaně.

* * * * * *