Bezejmená

…a s posledním kouskem moci,
věčně oddáni temné noci.
Voláme po záchraně.

Snažím se vyprostit z tvého objetí.
Nezahraješ na mne žádné dojetí.
TY nevoláš, JÁ volám.

Jak černý havran smrtonosný,
jak malé hádě, tak jsi zlostný.
Dál volám: „Prosím, pomozte!“

A tóny jako ze sametu,
uplétám ti svou odvetu.
Nevolám, sním.

Jemnými květy, lásky slovy,
skončil sen, i osten zloby
zničen byl s touhou.

Prázdno, duše tvá volá,
dokud nástrahy všechny nezdolá.
Já blouzním, křičím.

Já za to mohu. Špatně to je!
Neměl jsi býti právě v hrobě.
Ječím, okusuji zdi svých cel.

A z propastí nadzemských mi zpíváš,
ty díváš se, jen se díváš.
Já posledním dechem prosím.