Prominentů řitné» autor: Špáďa |
Říkali mi prominenti:
Obleč hochu náš rubáš,
občas hříchy prominem ti,
když se příliš nezrubáš.
Odmítal jsem s nimi výti,
výš se vznášet po křivce...,
toužil žít, se svými sníti,
ne mít kůži v kopřivce.
Dotírali neodbytně,
až jsem prstík smočil...
Panebože prosím zřiď mě,
kam jsem to jen vkročil!
Hubě med a fóry uším —
vlezlé metafory.
Jejich příjem provždy ruším.
Konec jedné story.
Tipů: 33
» 28.01.12
» komentářů: 14
» čteno: 854(32)
» posláno: 0
» nahlásit
» 31.01.2012 - 12:09
podej prst a chytnou ruku,
chceš se trhnout, těžká věc
tak si dobře rozvaž, kluku,
něž tě hodí na skřipec
**
chceš se trhnout, těžká věc
tak si dobře rozvaž, kluku,
něž tě hodí na skřipec
**
» 03.02.2012 - 11:30
už říkala moje máti
netrkej prst do dveří
prominenti, byrokrati
všechno jsou to gauneři...:))
netrkej prst do dveří
prominenti, byrokrati
všechno jsou to gauneři...:))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: O lago rogalo… (aneb Konec rogalisty) | Následující: Té jeho stále princezně