Soukromé tripolis

Z kopce dolů
podél nekonečných zdí
ve svitu pouličních luceren
gumují podpatky teplých bot
prochladlé stíny vlnící se vzadu v zástupu
Serenáda myších nožek na kočičích hlavách
teplo uklidněných dlaní v srdci
zmrtvýchvstání
myšlenek ušlapaných
žhavý koneček retka v konečcích prstů
promarněné sny dostaly další šanci
v pátém rozměru
genius loci

Na rozdělovací třídě
kolem kříže s věnci u paty
projede tramvaj plná příslibů
tak pomalu, že může naskočit další pasažér
Smývá si černou tělku a otvírá oči i náruč
Střih. Noc je ještě mladá
jazzové rify, rozesmáté tváře
neóny, směs babylónu
Nesnesitelná lehkost očekávání
teplo trpělivosti
a blízkost
amoroso

Jen schody a schody
cesta se dělí, osamění
pak rychlé kroky v akordu,
šeptaná kradená slovíčka,jak studenti
kradmé proviněním rozzářené pohledy
a odcházení
Lidská bída v hadrech na lavičce
skapalněná beznaděj
nesnesitelná zima
Touha přiložit do krbu
vír otázek
Lacrimae rerum