Mír

Nehybně leží a je tak krásná,
vidíš ten mír v její tváři?
Její krása nepohasla
ba ve smrti ještě více září.

Tak mladá a už nás opustila,
běh světa už se jí netýká,
smrt ji svým rubášem zahalila,
kněz poslední slova odříká.

Už žádné trápení ji nesouží,
kostel je plný smutečních hostů,
kdosi do rakve jí vložil růži
a růženec vpletl do prstů.

Vypadá jako by jen spala,
smrt však žárlivě ji střeží,
kdo ví či boha milovala,
stejně už na tom nezáleží.

Anděl smrti se na ni dívá
a já se trochu stydím,
ona je mrtvá, já jsem živá
a právě proto jí závidím.