Dotek smrti» autorka: charibeja » Básně / Nemoc, smrt |
Cítím tvou tichou přítomnost,
jsi můj nejočekávanější host,
vycítila jsi mé utrpení?
Tak zařiď, ať se to změní.
Vím, že jiní by ti vzdorovali,
zoufale by se s tebou prali,
já však bojovat nebudu,
poddám se svému osudu.
Dlouho jsem na tebe čekala,
vždyť kolikrát jsem tě volala!
Konečně jsi mě vyslyšela,
tak zmocni se, prosím, mého těla.
Kdepak já se tě nebojím
a pokorně svoji šíji skloním,
ne, nechystám se k útěku,
poddám se tvým chladným dotekům.
Tak polib mě s něžnou krutostí,
já oddám se ti s radostí,
stiskni mé srdce, ať nebije víc,
už nechci cítit vůbec nic!
jsi můj nejočekávanější host,
vycítila jsi mé utrpení?
Tak zařiď, ať se to změní.
Vím, že jiní by ti vzdorovali,
zoufale by se s tebou prali,
já však bojovat nebudu,
poddám se svému osudu.
Dlouho jsem na tebe čekala,
vždyť kolikrát jsem tě volala!
Konečně jsi mě vyslyšela,
tak zmocni se, prosím, mého těla.
Kdepak já se tě nebojím
a pokorně svoji šíji skloním,
ne, nechystám se k útěku,
poddám se tvým chladným dotekům.
Tak polib mě s něžnou krutostí,
já oddám se ti s radostí,
stiskni mé srdce, ať nebije víc,
už nechci cítit vůbec nic!
Tipů: 10
» 24.01.12
» komentářů: 9
» čteno: 798(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.01.2012 - 11:03
hmm síla.. se smrtí se bojuje, smrti se snaží lidi utéct, ale ty se na ní těšíš... hmmm
» 26.01.2012 - 08:50
Ano ta báseň je o mně. Občas mívám takové stavy, že bych přivítala smrt s otevřenou náručí. Naštěstí to ale není přáliš často. :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Čarodějnice | Následující: Kořist