Houpavá

Má vzácná dámo
ze slůvek dvou
upředu vám
konejšivou
náruč
houpy hou,

do níž budete
jemně
uložena..

..svět od rána
je na nohou
od vašich
smutků orosen
a stydí se,
že
vrátky noci
přímo před nosem
proběhla bolest
nikým
nestřežena

pevnou paži
ztepilou
ořešáku
co pouhých
sedm
jar je stár
obemknu
s
jablůňčinou
něžnou šíjí
spojím v
dokonalý pár

a
holou větu
zkvětnatím

"Spočiňte tu v míru, prosím.."

tak rád
ho nosím
jenom na jazyku
by byl neotřelý

veršík
(smělý)

"Můj okvětní
plátku,
má drahocenná,
vy smutkem
přímo
kvetete"

a na oplátku
z lahodného
džbánku úst
osvěživá věta

..."Ca ira mieux…" *

*("Zas bude lépe na světě")