Byl to jen sen?

Měsíc dnes večer plane zvláštním jasem
já vydala se za tajemným hlasem.

Šeptal moje jméno, jak je mohl znát?
Přesto jsem však věděla, že nemusím se bát.

Pak spatřila jsem tu bytost v tmách,
šla jsem k ní jako ve snách.

Dvě planoucí oči na mě pohlédly,
až na dno mojí duše nahlédly.

Na krku mě zašimral jeho dech,
stejně jako v mých nejtemnějších snech.

V zápětí to trochu zabolelo
a pevněji sevřel moje tělo.

V jeho náruči jsem se nemohla ani hnout,
Když z mých žil do jeho úst tryskal šarlatový proud.




Probudila jsem se ve své posteli, začínal den,
pomyslela jsem si, že byl to zvláštní sen.

Pak jsem přistoupila k zrcadlu, a když do něj jsem pohlédla,
zděsila jsem se toho, co jsem v něm zahlédla.

Dvě bledé ranky na mém krku jasným důkazem jsou,
jeho upíří polibek na rozloučenou…