Střípky čekání ...

........................
........................




Zůstaly mi jen
sněhové mraky táhnoucí po obzoru
jak černí ptáci letící
za potravou na městské skládky
Kdy obrysy tvé nahoty
vrůstaly do noci plné samoty ...





Do temnoty duše a těla ...




Scházela
jsi mi úplně celá
každý kousek tvého
nahého těla
Toho vlhkého tepla ...



klína
obklopujícího
samotu toužící duše
V předtuše
blízkého odchodu ...




Chtěl jsem být s tebou
stále někde ukrytou
před vším co dýchalo láskou
Touhou po jednotě
propletených těl nohou a rukou
nesmrtelnou ...





Jako přicházející zítřek ...




....................
....................





Šel jsem s hlavou skloněnou
po ulicích , které jsem tak důvěrně znal
jako tvůj obraz
co jsem stále hledal na místech
poznamenaných tebou a mnou ...




Otáčel jsem se za každou elektrikou
v naději , že sedíš za sklem
a jedeš na místa cos milovala
S důvěrou jsem hleděl do očí
cizích žen , jen v domnění
že mi něčím mohou připomenout tebe
Alespoň úsměvem , nebo
jediným slovem pouhého oslovení ...





Ani známé mosty a cesty
o tobě nic nevěděly
Hledal jsem potoky plné vláčné trávy
co by mi připomínaly tvé pohyby
při nočních milováních
v zapomenutých meandrech
u železničních tratí
v područí dravých řek
Chtěl jsem se přiblížit
/být neviděn a neslyšen /
alespoň na jeden pohled ...





Pod stožáry štíhlých komínů
kdy v oknech
vypůjčených hostinských pokojů
ještě zůstávala
bílá nahota milovaného těla ...




Ženy ...
co si česala v zrcadlech okna
své černé vlasy ...