třicátá hodina

.



_______ je zase bez soucitu
oranžová a hliněná světla
v oknech ztracených daleko od víry
blikají městské hry na schovávanou

plameny v kapsách zblblé generace
hoří jak dakotské doutníky
a oni němí
kašlou
klepaj se když je už venku zima
aby se aspoň trochu hýbali

pak přichází chvíle uzření kdy
objevil se mráz v peřinách
pocit jak kdybych přišel špinavý
do svatostánků
nebo se ocitnul nahý
na pustých plážích belgie
nosím za všechny bolestivě v kapse
celosvětový smutek
tak prosím spalme už ta svá dokonalá těla
mlčení někdy páchne tak nepřátelsky
však taky kontrolovat denní tisk
by mělo být na denním pořádku
a nenacházet se pohozeného
vidět konečně na sebe
po celém dětství s těma očima
co vše nasakovaly
až se nedalo dýchat
to ticho všude
kde je noc běžcem
prvním a posledním
protože je sama
stýská se jí po bouřkách
věří v náhodu
ale ovládají ji symboly
zhasíná lampy
zatímco

zavírám oči pod postel

.