Niterní

Hloubky Tvého nitra, jež poznat se zdráhám
jsou bezbřehou propastí
do níž střemhlav já bez tíže padám

a pokládám tu cit, by vzkvétal v Tvém nitru,
by dal jsi mu bytí
jako rosa květům vdechne život k jitru.

To Tvé nitro, je mohutná pevná hráz
přeživší vše
příval vody, blesky, hromy, sníh i mráz.

Vyzvedni svá stavidla, na chvíli pouhou
po špičkách projdu, beze stop
jako vážka se proletím Tvou předjarní strouhou.

V Tvých očích jasno je, dvě nebeské stálice
jejichž hloubka je
studnou odrážející svit hvězd i záři měsíce.

V těch očích bezradně ztrácím se a tonu.
Nitro Tvé je mořem
a já jsem trosečníkem Tvého Balatonu.