Mé černobílé slzy
***bílým tlapkám***
» autorka: Jiparo |
zaběhlý
stereotyp
zažraný
pod kůži
najednou
(překvapivě)
chybí
a bolí
jak
zanícené
ranky
od růží
srdce
mi naříká
snad lepší
kdyby
oněmělo
čas
vrátit zpátky
nejde
ač zoufale
by chtělo
vzpomínky
bohatstvím jsou
mně
drahý byl
a věrný
pochopíš
nepochopíš
teď
jeho oči černý
spí
stereotyp
zažraný
pod kůži
najednou
(překvapivě)
chybí
a bolí
jak
zanícené
ranky
od růží
srdce
mi naříká
snad lepší
kdyby
oněmělo
čas
vrátit zpátky
nejde
ač zoufale
by chtělo
vzpomínky
bohatstvím jsou
mně
drahý byl
a věrný
pochopíš
nepochopíš
teď
jeho oči černý
spí
Tipů: 28
» 16.01.12
» komentářů: 15
» čteno: 896(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.01.2012 - 09:35
Každému většinou zbydou jen vzpomínky
na naše miláčky v očích plamínky:(Dobře znám...St
na naše miláčky v očích plamínky:(Dobře znám...St
» 09.02.2012 - 20:31
ono se to těžko boduje, protože to není psáno pro ten účel... zaujmout poezií, ale kdo jednou poznal prázdnotu po němé tváři...... musí jen posmutněle pokývat. A i když se tady nehodí řešit bodování, tak ten STip je za jednou kouzlo v tomto dílku. I když to nebylo psaní hlavy, ale spíše srdce..... nádherně našlo tu paraelu s ranky od trnů růže..... jsou prostě neodbytné ve svém uvědomění, každou chvíli se dají pocítit.... stejně jako stesk po tichém a oddaném příteli.
» 14.02.2012 - 14:39
Paulmatthiole
Ano, měli jsme psíka z útulku... snad mu po ty dva roky u nás bylo dobře, do jeho věčného klidu. ST.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Následující: Labyrintem smutků