Srdce bojovnice II - 28. kapitola

» autorka: Nienna
Almielin nenadálý útok mne natolik zaskočil, že jsem se vzpamatovala, až když jsem měla její jazyk ve svých ústech.
Jen s obtížemi se mi podařilo potlačit nutkání ji okamžitě kousnout a namísto toho jsem ji od sebe prudce odstrčila. Nejspíš jsem to přehnala, neboť nepříliš jemně narazila zády do zdi za sebou a hned po mně také vyčítavě loupla očima.
„Přišla jsi docela o rozum?!“ vyhrkla jsem dřív, než stihla popadnout dech.
„Myslela jsem, že to chceš také!“ namítla chabě a v tu chvíli ani trochu nepřipomínala tu arogantní elleth, která mne s takovou oblibou častovala jedovatými poznámkami.
Odmítavě jsem zavrtěla hlavou. „To ne!“ pronesla jsem ostřeji, než bylo zapotřebí. „Jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout?!“
„Všechno tomu nasvědčuje!“ bránila se Almiel a tvářila se přitom ublíženě. „Vždyť jsi jako já... Jenom máš strach z neznámého...“ Opět se ke mně přiblížila a jemně sevřela mou paži. „Nemusíš se bát... Já přece nejsem jako ellyn... já ti na rozdíl od nich neublížím...“
„Almiel, ty se hrubě mýlíš!“ oznámila jsem jí nesmlouvavě a smetla jsem její ruku, jako kdyby to byl nějaký dotěrný hmyz. „Nechci nic z toho, co mi tu nabízíš.“
„A proč ne? Nepřipadám ti snad dost přitažlivá? A nebo si snad myslíš, že nevím, jak tě potěšit?“ naléhala Almiel a dotčeně špulila své plné rty.
Povzdechla jsem si. „V tom to není, věř mi. Jenom... dávám prostě přednost ellyn, to je vše.“
„Ellyn?“ vyřkla to slovo způsobem, jako kdyby mluvila o něčem hodně odporném. „Ale proč? Copak ti může takový ellon nabídnout, co já ne? Dám ti pocítit rozkoš bez jakékoli bolesti... není to snad to, po čem každá elleth touží?“
„Ne, Almiel. A nemá opravdu smysl se o tom dál dohadovat. To, co tu navrhuješ, je pro mne zcela nepřijatelné,“ trvala jsem na svém.
„Opravdu?“ Almiel si založila ruce na prsou a ten pohyb nevyhnutelně přitáhnul můj pohled k jejím sněhobílým dmoucím se kopečkům. A nejhorší na tom bylo, že si toho povšimla. „Mně to tak ale nepřipadá, Riel... Proč se bráníš tomu, co ve skutečnosti chceš? Myslíš si snad, že se ti podaří mi namluvit, jak hrozně moc stojíš o Saerose? Sledovala jsem tvou reakci, když jsme hovořily o něm a Elanor, a ty jsi vyhlížela, že ti na tom ani nesejde. Tak proč ho prostě nepustíš z hlavy docela a nenecháš mě, abych ti ukázala, jak by nám spolu mohlo být krásně?“
Pro jistotu jsem o krok ustoupila, aby ji zase nenapadlo se mě dotknout, ale tomu jejímu lačnému pohledu jsem uniknout nemohla. Její oči mne takřka svlékaly z uniformy a já už se pranic nedivila, že si kapitán raději nechal vzít míry od kováře. Protože Almiel vypadala, že je zcela hluchá k veškerým mým námitkám.
„Mně je krásně i s ellyn, nemám zapotřebí hledat potěšení nikde jinde, vážně,“ zkusila jsem ji ještě jednou přesvědčit o svém nezájmu. „Navíc ani nerozumím tomu, proč sis pro tohle vybrala právě mě. Prve jsem nabyla dojmu, že mne nemůžeš ani vystát!“
Almiel pokrčila rameny. „Jen se mi nelíbilo, jak ses chovala...“
„A co přesně ti na mém chování vadilo?“ nechápala jsem.
„Nu... nejprve jsi tak vehementně bránila prince...“ vysvětlovala mi skoro sklíčeně. „To mne nahněvalo. Vždyť je to takový samolibý floutek! Když tu pobýval, tvářil se, jako kdybychom my ellith ani neexistovaly! Veškerý svůj volný čas trávil ve společnosti svého koně a svých přátel a nám se div obloukem nevyhýbal!“
„Možná prostě neměl náladu navazovat nějaké známosti. To je podle tebe snad zločin?“ nadhodila jsem neurčitě, ale Almiel to ani nevzala na vědomí.
„A nyní ses tak důvěrně bavila s lordem Elrondem... Žárlila jsem... My dvě přece patříme k sobě!“ prohlásila, jako kdybych jí již několikrát předtím nesdělila, že o její pozornost nestojím.
„Byl to pouze docela nevinný rozhovor, Almiel, a ostatně i kdyby ne, tak ti do toho vůbec nic není!“ řekla jsem jí na rovinu a dostatečně důrazně, aby to konečně pochopila.
„Že ne?!“ sykla nahněvaně a nečekaně hbitě ke mně přiskočila a hrubě mne přimáčkla ke zdi. I když za to, co jsem jí prve provedla já, jsem si to nejspíš zasloužila. „Já nestrpím, aby se tě nějaký ellon dotýkal, když patříš jenom mně! Věděla jsem to už tehdy, když jsem tě poprvé spatřila v aréně! A nepochybuji o tom, že to dříve či později uznáš i ty!“
Tipů: 6
» 15.01.12
» komentářů: 1
» čteno: 541(8)
» posláno: 0
Ze sbírky: Srdce bojovnice II


» 15.01.2012 - 13:31
...ta Almiel je ale svůdná mrcha, zdá se schopná všeho...pěkné dialogy a vůbec...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
René Vulkán, Slib [2]
nováčci
Slib
narozeniny
Veru [9], Romana Šamanka LadyLoba [9], Noc17 [9]


© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.