nanezpět

začínat pokaždé od znovu, když mi včerejší, minulé, přirostlo a zapustilo pomalé ocásky - do živého, začínat zase od znova.. neklidné ohledy.. hledající prázdné ruce vymrštěné do prostoru jakoby se obětovaly vydat se až za okraj.. zdánlivě dobrovolné pokroucení ..úzkost z nového vězení.. vrásky obkružují dnešní zdroj světla, který hoří ještě díky včerejším impulsům, dříví které seschlo až dnes po včerejším dešti.. jenže dnes už ten plamen neudržím.. pozdní doba nové etapy.. hrát na známé tváře v bezbřehém těle od hlavy odděleném.. jen doteky nikdy nespatřených křídel..které pocítím o to víc že je nemůžu spatřit.. zůstanou mi v paměti..stavět vysokou zeď je poutem k minulosti.. stavět ji pro to co je za ní.. střízlivě těžké, co se dá udělat..to možné..odejít s tím že nikdo nepřiloží.. cestou svolnou k zpátečním spěchům, s poutem k následujícímu..ve věrnosti jen jedné cestě zpět.