Zpověď upíra

Své rty každou noc v krvi smáčím,
svými zuby si oběti značím.

Měsíc je pro mě přítel v tmách,
slunce zákeřný a krutý vrah.

Bloudím staletími, skrývám se v temnotě,
mým útočištěm je vyhnanství ve věčné samotě.

Kříži a česnekem mi lidé hrozili,
dřevěným kůlem probodnouti se mě snažili.

Avšak já jsem chytrý, mou mysl zbystřil čas
a každou jejich lest prokoukl jsem v ráz.

Vaše lidské city jsou pro mě neznámé,
však zkus mě učit a nějak to dopadne.

Nauč mě se dotýkat, aniž bych rval a drásal,
nauč mě objímat, aniž bych ti kosti zlámal.

Nauč mě milovat! Já to neumím,
dívám se do zrcadla a nic tam nevidím.

Jsem jen trochu jiný, ale nemusíš se bát,
teď však musíš odejít, začínám mít HLAD!