Louže

Louže
Do špinavý kaluže já často padal na hubu,
Snad stokrát jsem si sliboval, že pít už nikdy nebudu.
Čtu noviny, kde zmiňují letošní horka.
Chraň se před paprsky a dodržuj pitný režim.
Tak to mi v hlavě utkvělo.
Moje kroky nejsou až tak dlouhé, abych nemohl náhle úplně změnit směr a cíl cesty.
Ventilátor pěkně hučí a cítím tu vnitřní pohodu.
Kašlu na předsevzetí a jdu tam. Je tam přítmí, polovina stolků obsazena.
Sedám si k oknu, zvedám ruku tak, jako ve škole.
V první lavici seděla Lída Čechová spolu s Romanou Krautfurmovou.
Obě byli moje favoritky. Jedna snědá cizinka a druhá jako chytrá horákyně.
Číšnice taky není k zahození, uvědomuji si.
Ptá se, co bude a já na to, že to bych taky rád věděl.
Přechází moji impertinenci bez povšimnutí a předkládá lístek.
Uspokojuje mne nápojový lístek.
Objednávám pivo rum a kafé.
Romana měla dlouhé vlasy
Ludmila temné oči.
Obě hráli na klavír.
Společně jsme byli na šátkování.
Stáli jsme i u pomníků co by stráž.
Na stole mám objednané a tak konzumuji.
Rozhlížím a vyhlížím něco, ale co vlastně?!
Z reproduktorů se valí Kabáti – prý ji má motorovou, prozpěvují si.
Je mi smutno, i jí bude, až to zjistí.
Teda ten život ale běží.
Hlesnu k zemi klesnu.
Co bylo, není a nebude, vzbuď mne prosím Ty, můj osude!!!
Silničáři upravují příkopovou rýhu lžicí.
Čas, ten vše upraví a napraví.