Nikdy již...

Nikdy již…

A přišlo to!
Sic jsem přísahala
na drahé auto
a smlouvu psala.

Bylo to jak vlahý vánek,
jako probuzení,
a jak dlouhý spánek
nebo potěšení.

Letní láska.
Jak bláhová jsem byla!
Bylo to jak sázka
a já jsem uvěřila.

On okouzlil mě
jediným pohledem.
Úplně klidně,
úplně s nadhledem.

A pak, všechno jako sen,
všechno utíkalo.
Vnímala jsem jen,
jak mi stačí málo.

A bylo to tu.
Jednoho rána,
jak jsem to četla na netu
mi zpráva byla dána.

Opustil mě.
Jek nějakou lehkou dámu!
Jako ve filmě,
jako starou pannu.

Zanechal mi stopu,
jedinou památku.
Dodnes to nechápu.
Co jsem to za matku!

Těhotná jsem byla,
dítě ve mě rostlo.
Já jej nenáviděla,
a pak mi v srdci prasklo.

To hrozné slovo.Interrupce.
Já tam šla.
Zničili dítě prudce,
a pak jsem odešla.

Odešla. Šedivá ve dvaceti.
Nemohu uvěřit.
Ach, jak ten čas letí!
A nemohu ani žít.

Nikdy již jsem nemilovala.
Celý život bez dětí.
Jenom jsem ve dne v noci psala
o tom mém prokletí.

Nikdy již…