Rolničky…

.

hlavou mi běží vtíravá melodie
´...rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas...´

mé tělo se rychle a rytmicky pohybuje
´...kašpárek maličký...´

a znova – a znova.... a znova...

´...nebo děda Mráz....´

ááách – konečně!!!

zhluboka se nadechuji a můj zrak dopadá
na hladkou tvář - jeho tvář...
je tak mladá, tak dokonalá...

až neskutečně dokonalá...

hlava mírně zakloněná,
přivřená víčka skrývají jasně modré oči...

cítím, jak se mi pomuchlaná deka
bolestivě zarývá do kolen,
ale nemohu jinak

svými rty široce objímám pootevřená ústa,
a vzápětí mne náhlý pocit závrati přinutí
znovu se nadechnout

opatrně pokládám zvlhlé dlaně
na odhalenou hruď

´rolničky, rolničky...´

prokletá melodie,
ach bože.... už to nevydržím....

´nebo děda Mráz...´

....

zelená kontrolka na počitadle se rozsvítila
a po mé pravici se ozvalo

výborně!
ještě zkusíme nahmatat tep na krkavici
a může další...

nádech, výdech, nádech, výdech,
masáž hrudníku - třicetkrát a pěkně v rytmu...

ááá

´...rolničky, rolničky...´

.