Voda co láká

Údolí, které na mne čeká,
plné mrtvé hloubky,
z dálky se mi smějí
z vlnek ostré zoubky.

Blyštící se hladina,
vidím černé mraky,
v dálce krajina,
chtěl bych do nich vejít
a sejít se tam s nimi,
v náručí a objetí zimy.

Stromy co odráží se,
mihotají, mění se
a pěna u kraje jak beránci,
hraje si s kameny a bahnem,
pleská si v temném tanci
o mrtvý břeh bez trávy a života,
čiší z toho samota.

Kruhy, co se roztáčejí,
sen o mrazení z víru,
co mne táhne do toho mokrého nebe,
zebe z toho,
ale už se těším nezřízeně