Vyznání

Je poslem naděje, jak bílá holubice,
alfa i omega velikonoční svíce,
slavnostní Gloria, které zní katedrálou,
kamínkem u cesty, i pevnou strmou skálou.
Je jiskrou v ohníčku, ve kterém dřevo praská,
i slzou na víčku.
Tím vším je moje láska.

Je tichá i pokorná, pevná a bezvýhradná,
osvěžující, jak čistá voda chladná.
Má v sobě ticho hor i krásu drahokamů,
zářivost jitřenky, důstojnost starých chrámů...
Je přímá i hloubavá, jak melodie tklivá,
čeká a odpouští. Je klidná, trpělivá,
má v sobě odvahu, s kterou i bouře přečká.
To je má láska.
Ta pravá, jedinečná.