Chybíš mi stále

Vesničko malá na Vysočině,
niť vzpomínek se k tobě vine.
Schoulená v údolí klidně spíš,
mládí nám nikdy nevrátíš.

Na poli sladce voněl heřmánek,
nad hlavou zpíval skřivánek.
potůček bublal převaloval vlny,
cvrček si pilně nalaďoval struny.

Prolézali jsme tajně jeskyně,
hledali hříby v houštině.
Sněhem se brodili do školy,
při petrolejce psali úkoly.

Kdybych tak mohla vrátit čas,
prožít své dětsví znovu zas.
Pohlédnout oknem do světničky,
posedět blízko u mamičky.

Chtěla bych znovu slyšet hlas,
který tak mile volal nás.
Vidět modré oči plné lásky,
zlíbati ruce, co hladily vlásky.

Byla jsem z dětí poslední,
čekalas, až se ráno rozední.
Říkala jsi mi panenko malá
a já se o tebe vždy bála.

Byla jsi vždy naše jistota,
přístav, když život ztroskotá.
Chybíš mi stále, hledám tě,
v nemoci, v bolesti volám tě.

Ohlédnu se jen ještě jednou,
vzpomínky mizí stále blednou.
Žalují lesům, řekám, horám,
maminko, kde jsi ....volám, volám....