DEPRESIVNÍ

I přes svojí krásu zabolela:(..

Je mi líto, jestli se podobně cítíš... Někdy se stmívá, pak zas lépe bývá!

Nebude, slunce přeci vyjít musí, jak na obloze, tak i v duši!

Ono se to urovná... Země bývá někdy silnější, ale pokaždé mě potěší, když ji přeperu a zase si stoupnu :-)

Buď ráda, že se plazíš po Zemi, na Jupiteru bys to měla 2,5 x těžší. Zkus to na Měsíci, tam by se i mělo ulevit asi šestkrát! :o)) ST!

Hezky úderná

když je člověk na zemi, je dobrý to, že níž už to nejde a o zem se dá opřít při zvedání se..

Země je kulatá, občas člověk neudrží balanc...

Věřím,že bude zase líp.

teď jsem četla krásné moudro: Největší tma je před svítáním...

Depresu s toho čiší, ptám se čí si, čí si?

....se rozední

STIP!*

ale ne v kobře...

...Výborně...konečně něco pro mě...Konečně jsi pochopila a něco se naučila...ale zase se vrať k něžné a romantické poezii...deprese je moje ....-)))

Můry létající kolem hlavy, které nejdou jen tak odehnat a ač přes něžnost křídel jimi mlátí v neuronických synapsích... moc serotoninu... jak tyhle stavy znám... Přeji pevné nervy.

tma beze světla nebyla by tmou
ten kontrast nutný je a daný
a stejně jako přicházejí rány
tak pohlazení v úsměvech Tvé oči zaujmou...:)

Znám. Snídám Tvé básně a vítám i pro Tebe nový den :-)

Určitě už je lépe. A pokud není, posílám pohlazení.