NIKDO
...ve tvaru člověka...
» autor: Tomáš Přidal |
Obkreslit siluetu v zrcadle
hořící zápalkou,
žhavá touha plápolá
pochodní krve,
která se roztéká
v ničivých vlnách bouření,
a jak vlny rudnou,
tak zapadá ohryzek slunce,
jenž se zlomí
v půli večera.
Večerní romanci cvrčků
si vychutnává
ve skleněné růži
krásná panna,
uvězněna, aby věděla,
že růže vadnou,
jak ona stárne.
A nikdo nemá námitek,
nikdo nehazarduje
s noži, které rozkrájejí
život na kousíčky,
aby je slepil Osud,
tak zvaný...
...do tvaru člověka...
hořící zápalkou,
žhavá touha plápolá
pochodní krve,
která se roztéká
v ničivých vlnách bouření,
a jak vlny rudnou,
tak zapadá ohryzek slunce,
jenž se zlomí
v půli večera.
Večerní romanci cvrčků
si vychutnává
ve skleněné růži
krásná panna,
uvězněna, aby věděla,
že růže vadnou,
jak ona stárne.
A nikdo nemá námitek,
nikdo nehazarduje
s noži, které rozkrájejí
život na kousíčky,
aby je slepil Osud,
tak zvaný...
...do tvaru člověka...
Tipů: 17
» 02.01.12
» komentářů: 6
» čteno: 711(14)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.01.2012 - 21:39
Nic má vždycky svoji váhu
a umlčí každou snahu...
když je trochu člověčí
málokdy jde vyléčit...
a umlčí každou snahu...
když je trochu člověčí
málokdy jde vyléčit...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: SVĚDOMITÉ SPOJENÍ SLOVNÍCH SYKAVEK | Následující: LIDÉ SE ZOOMFORNÍM TĚLEM