Stesk 6

Krůpěje rosy ve tvých vlasech,
třpytí se jak perly.
Krůpěje noci má den už ve své moci,
když se rozednívá.
Měsíc se na nás dívá a hvězdy blednou
bude ráno.
Odejdeš navždy,
navždy na shledanou…

Pak teprve bude se mi stýskat
už teď ta myšlenka bolí.
V pokoji telefon zvoní
a na druhém konci drátu jsi možná Ty.

V hlavě se honí myšlenka za myšlenkou
a telefon zvoní a když to budeš Ty,
co asi řekneš mi.

Tvé vlasy po šamponu voní
už nastalo rozloučení?
Jdem spolu pod temnou oblohou
a hvězdy,jak žárovky na nás blikají.
Ten večer cosi skrývá,
jaké dny nás ještě čekají.

Slunce už vykukuje ze sametu noci,
nestačily jsme si toho ani moc říct.
Sotva jsme slyšely svůj dech,
jaké bylo ticho.
A den už poslední krůpěj noci
má ve své moci.
Nešeptej,prosím,ještě nešeptej…
to tiché,leč smutné-na shledanou…