Moc blízkých nemám, ale všech si vážím!!

Kapříci si již dali, svoje s Bohem..
"buď kámo, na Vánoce hl.chodem!" ,)
My, ovšem plaveme v jiném potoce
pod šupinkami nosíme ještě i to srdce!!
..
Pokaždé, když Vám dlaně podávám,
i po 21.letech se stejně obávám..!!!
Říkám si, jen.."prosím Tě, nezklam mě!"
častokrát..již, znám to mnohé" nó,! jasně!"
..
Ve slzách" odpusť mi, prosím!", přiznávám
občas se do davu, pádu života__ strhávám
Bohužel, třeba mamince, již nemůžu ukázat,
skryté skořápkové "mám Tě ráda, napořád!"
..
Studené počasí, tělo nám opět zchladilo..
"možná, že jen tohle ke štěstí mi chybělo :)"
Vzpomínám si_ jak se slzami u doktorky, přiznávám
"já z toho šílenství i zlobu, nakonec uznávám_"
..
Přitom, sama si dobře uvědomuji..
že, bez blízkých vlastně ani nežiji!!
Poté, pronáším nahlas, "ale mám pár "trýčků"
"jak vidím svět, pod světlem lepších zítřků.."
..
Počkejte, myslím to paní doktorko, vážně..
moje chování začalo už dusit, nakonec i mě!
"Có, jste teď prosím..ještě jednou, říkala?"
proč bych neplakala, bez mami jsem tady,skončila..
..
"Nic! zlého, jsem přece někomu, snad neudělala"
myslíte si, že bych nakonec sama sobě, ublížila?
to..nevím, na smrt teď, myslím takřka "neustále".
tvrdí mi,že" přiznat si čistou pravdu, není zlé.."
..
Vracím se domů s pytlem otázek v hlavě
to působím na okolí vážně tak tvrdohlavě?
Proč si s nimi nemůžu být vlastně, už tak blízko?
jak a kdy se to stalo? odpovídám si zakrátko..
..
Sice, nemůžu už vidět tvojí věčnou radost mami
ale, vím" žít bys mě, nechtěla vidět jen vzpomínkami!"
Kamarád se obává, " abych si na život nesáhla"
ty vole odpovídám"víš_jak moc jsem už trpěla?!"
..jeho "vím a proto se Tě znova, ptám
proč, už lidem kolem sebe, úsměv nerozdávám"
..
Prosím Tě, zavři milý rtíky" budu ty prášky, žrát"
po Vánocích a čtyrech pestrých měsících, přijíždíš
A tvrdíš mi"jsem strašně rád, žes zkusila brát..
ty prášky na hlavu a konečně, sebe i nás neničíš!"

"Mám Tě moc ráda,!"
a tvé" i já Tebe mám moc rád a napořád!"

.. "děkuji, že tu pro mě jste!" ..