Touhy

Noční touha Plastové dámy,

obláček kouře z jejích rtů,

letmý polibek hojí nám rány,

ničí nás, stahuje do říší snů.



Kde nečeká objetí a vlídné úsměvy,

hoří tam samota, spaluje okolí,

Plastová dáma to všechno ví,

přesto přichází, v kráse poslední, k mé posteli.



A já rozkoší omámen leže na trní rozjímám,

čekám až Plastová dáma udeří,

zarmoucen,zahanben porážku přijímám,

Jen ten co ji nepoznal vyvrací,nevěří...