Přípitek

Připíjím na nesplněné sny
a na roztříštěné iluze,
na dlouhé promarněné dny
kdy žila jsem jako v mlze.

Připíjím na ztracené přátele,
na všechny co mě opustili,
na zničené naděje
a na každou smutnou chvíli.

Připíjím na stovky zlomených srdcí
a na bolest co nepomíjí,
na ztracené duše v temnotě noci,
na samotu, která mě ovíjí.

Připíjím na záštiplná slova,
jež zranila mě jako bič,
ty dny kdy věřila jsem v Boha
jsou už dávno pryč.

Připíjím na hořkou zradu,
jak lidé dovedou být krutí vím,
i já jsem bohužel lidského rodu,
ač mám pocit, že k nim nepatřím.

Připíjím na stovky výčitek,
neboť já se přetvařovat nedovedu,
tak na poslední přípitek,
pozvedám sklenici plnou jedu.