NADĚJE

jak zmačkanej svačinovej papír
nebo uzel na kapesníku
nebo ten co z kaluže se napil
a ještě dává slova díků
jak stařec který moře přání nenaplnil
a televizor černobílý který v tom nejlepším zrnil

proč toho nažerem se lopatkami z kýble
a štěstí jen se trošku mihne
a my s tou hubou roztaženou od lopatky
sotva tak dočkáme se jedné kapky
co uvízne nám na rtu a pak steče
už je tu konec nadějí a jenom smeče
a nelítostný boj o jednu kapku koncentrátu
co jsme si vyždímali i z ostnatejch drátů uvěznění

naděje neumírá – naděje je a nebo není

----------------------------------------------------------------
----------------