řetízkové blues...

v jednom rádiu
dnes slaví jubileum
a já poslouchám telefonát
co chce popřát
z rozjařeného Istanbulu...

na počest
jsem odzátkoval hlavu
vínu
a nechal jej válet
na jazyku
do bluesových tónů...

v krmítku
oslovil brhlík sojku
spadla mince
zazvonila o mramor
a já se zahleděl za obzor...

na tebe
v šále z pomerančů
objekt mého neutuchajícího zájmu
s patřičnými křivkami
co nabízí řadu
zajímavých úhlů pohledu...

v případě
zavěšených řetězů
se vyskytují dva zajímavé tvary
které si lidé často pletou
nebo je považují za stejné...

je však velký rozdíl
mezi visutým řetězem
a zavěšeným mostem...

ty jsi jiná
a já se rád dívám
kdy se ladně
prohneš do oblouku...

v tu chvíli mi přijde
beznadějné
to balancování
na špičce nejistoty osudu
a uvědomím si
že stabilní je vlastně příjemné
jako houpací křeslo
co se po vychýlení
vždy brzy vrátí k rovnováze...

má Chainette...