Michal - odchod

Smrt - slovo jen na čtyři písmena,
slovo, co ale strašnou bolest znamená.
Bolest jsou slzy, bolest je peklo,
bolest je něco co nechce tělo.

Zasáhne duši, zasáhne srdce,
přestává ráno vycházet slunce.
Každý říká, že to přejde,
ale co dělat, když to nejde.

Byl to můj Míša, chtěl se mnou být
a já teď musím sama dál jít.
Potřebuji ho tady, potřebuji ho mít,
proč mi ho musel Pán Bůh vzít.

Odešel mi tam někam nahoru,
na místo kde není návratu.
Plánovali jsme spolu čas budoucí,
místo toho mám teď srdce trpící.

Dostal infarkt, srdce mu přestalo bít,
já byla v šoku a taky nechtěla žít.
Když jsem se dozvěděla tu zprávu hroznou,
vzala jsem nůžky a způsobila si ránu řeznou.

Už nikdy neucítím tlukot jeho srdce,
už nikdy mě neobejmou jeho velké ruce.
On byl člověk, za kterého bych dýchala,
přitom mám pocit, že jsem ho v tom nechala.

Každý den bez něj počítám,
každý den si jeho smrt vyčítám.
Ale Michal by si přál a chtěl,
aby jeho milovaný člověk netrpěl.

Teď je z něj Anděl, myslím na něj ve dne v noci,
a pevně věřím, že jsem v jeho moci…….