Opálová svatozář

++

Že opál je z obyčejného křemene
v němž kapičky vody vězněné
brání v tvorbě krystalické mřížky
že hostí opalizující duhové mžitky
to poučení bylo mnou již vyřčené
to již jsem vám kdysi psal
poslyšte ale
jaký příběh se mi nedávno stal.

Přišla
hladila drahé kameny
jež do mahagonu mám vsazeny
poslouchala příběhy o nich prosté
hladila je něžně a říkala,
že jsou skvostné
já však náhle oněměl
pohledem
co na jejích ouškách jsem zřel
tam, ve zlatě vsazeny
houpaly se dva překrásné kameny
jež oslnily mou mysl
že poznal jsem je hned
říkat vám
nemá smysl.

Cítila
kam oko mé plaché hledí
poodhrnula límeček
já uzřel
jak v údolí rozkoše
obrovský, drahý opál sedí
opálová slza ve zlatě tam zakletá
jiskřila uhrančivě
a v ní, z pablesků duha se mihotá.

Drahokam ten byl úžasný
jeho velikost, barva a tvar
zářil a já byl zas přešťastný
přivírám oči, jak mocný to žár
ta symbióza krásy
sametové stráně a jiskřivé řasy
vzdouvající se hruď
záblesky duhy z křemenné masy
jak božské to souznění
žena a kámen
v opálové svatozáři
krásou tou, mysl má
vždy oněmí.

++