Dekadentální

:: ::

Na „zubní“ mířil jsem bez nářků,
neb v našem zdravotním středisku
novou jsme dostali zubařku
s diplomem nedlouho po tisku.

Do křesla zasazen celičký,
úkosem sleduji její vnady.
„Vaše dvojky a mé sedmičky …
bychom to mohli dát dohromady.“

Než jsem se předklonit pokusil,
nade mnou zlostně se naklání,
marně se namáhám ze všech sil
zastavit vrtačky vřískání.

„Na Vaše stoličky zkažené
beztak už nebude žádný lék.
Vrtačka aspoň Vám vyžene
z hlavy zdroj nemravných myšlenek.“

Dnes se již zubařkám nedvořím,
jelikož postrádám důvody.
Stačí, když večer si ponořím
bělostnou protézu do vody.

:: ::