mapující...

mám takovou zálibu
pořád se rád věnuji studiu
a tak si prohlížím
geologické mapy
dávných kontinentů
kdy se lámal svět Pannotie
mapuji počasí
s vrstevnicemi
třírozměrnou flóru a faunu
nebo šifry
pozemských půvabných krajin
na pláži Barafundle
Mayskou stezku
co se táhne
pohořím Yucatánu
deštný prales
na Kalimantanu
i jedno zapomenuté údolí
skryté v Himalájích
co by klidně mohlo být
bájnou Šangri-lou...

to však nic není
oproti tobě
protože ty jsi
vyjádřením mé touhy po vědění
kde stojím
kam mám jít
co je asi pod povrchem
na něm i nad ním...

dívám se z výšky
na tvůj modrý klenot
co máš v úžině mezi ňadry
jakoby byl zavěšen na nebesích
a jsem okouzlen tvou tapisérií
co je oproti vyschlé měsíční pláni
živě vybarvenou...

dívám se tebe
plnou života a individuality
nasycenou materií světů
které předem mnou odhaluješ
a já tě mohu zkoumat
bez atmosféry
takže se světlo nesráží
s jejími molekulami
a obloha má utajenou barvu...

tvé oblasti které svítí
v temnotách
jsou jako majáčky hojnosti
která se ukrývá v pozadí
kde její hustota nabývá hodnot
dost velkých na to
aby vyvolala reakce
mého vzplanutí
jako bych ochutnával polevu
z čerstvě upečených koláčků…

usmála se a povídá mi
víš chceš-li udělat pečivo
od samého počátku
musíš nejprve vytvořit vesmír
když budeš chtít
tak ti pomohu...

to beru
půjdeme zadělat těsto?

má Neovio...