Do stejné řeky...

18.11.2011

» autorka: jita.1965

.
Slova má umírala zvolna...
Smířená se vším,
ke všemu svolná,
trousím je s podzimem do listí.
Děti mé věčně spí pod hladinou.
Kam dopadly, nikdo už nezjistí.
Začínám v touze kapitolu jinou
s nádechem novým
s chutí jinovatky.
Do stejné řeky lze se vrátit zpátky,
najít svou jistotu a břeh.
Lásko má jiskřivá z blankytu,
barva Tvá tak hebce září tu,
vnímám Tvůj báječný,
poetický dech.
.

Tipů: 41

» 26.11.11

» komentářů: 16

» čteno: 962(39)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (16)

» 26.11.2011 - 20:10

Mbonita

jak oslavná óda...vykvetla tvá báseň
ST

» 26.11.2011 - 20:20

poustevník Jirka

Modrá barva vlila Ti do žil zase sílu, tak jen houšť nápadů a pero k dílu! :o))

» 26.11.2011 - 23:47

hašlerka

krásné

» 27.11.2011 - 13:21

Bambulka

... nejprve mi z ní bylo smutno, a pak ten závěr ... ta nová naděje položit se zase do blankytu a verše sázet jako hvězdy ... Nová modrá pouť se vine, se známými břehy, to za lidmi, ne/jen/ za příběhy ...moc hezká, Jitu ;-)

» 28.11.2011 - 07:05

nejsembásník

někdy jsou návraty velice příjemné a ty ke Tvým básničkám jsou vždycky fajn ... to je ji /sto/ ta :-D

» 29.11.2011 - 00:15

enigman

vyzkoušeno...

» 29.11.2011 - 07:43

katpok

hnedle mám hezčí ráno...

» 29.11.2011 - 10:13

jc senior

Šťasten, kdo nachází svůj pevný břeh, břeh poezie, lásky, života.