Do stejné řeky...
18.11.2011
» autorka: jita.1965 |
.
Slova má umírala zvolna...
Smířená se vším,
ke všemu svolná,
trousím je s podzimem do listí.
Děti mé věčně spí pod hladinou.
Kam dopadly, nikdo už nezjistí.
Začínám v touze kapitolu jinou
s nádechem novým
s chutí jinovatky.
Do stejné řeky lze se vrátit zpátky,
najít svou jistotu a břeh.
Lásko má jiskřivá z blankytu,
barva Tvá tak hebce září tu,
vnímám Tvůj báječný,
poetický dech.
.
Slova má umírala zvolna...
Smířená se vším,
ke všemu svolná,
trousím je s podzimem do listí.
Děti mé věčně spí pod hladinou.
Kam dopadly, nikdo už nezjistí.
Začínám v touze kapitolu jinou
s nádechem novým
s chutí jinovatky.
Do stejné řeky lze se vrátit zpátky,
najít svou jistotu a břeh.
Lásko má jiskřivá z blankytu,
barva Tvá tak hebce září tu,
vnímám Tvůj báječný,
poetický dech.
.
Tipů: 41
» 26.11.11
» komentářů: 16
» čteno: 1067(39)
» posláno: 0
» nahlásit
» 26.11.2011 - 20:20

Modrá barva vlila Ti do žil zase sílu, tak jen houšť nápadů a pero k dílu! :o))
» 27.11.2011 - 13:21

... nejprve mi z ní bylo smutno, a pak ten závěr ... ta nová naděje položit se zase do blankytu a verše sázet jako hvězdy ... Nová modrá pouť se vine, se známými břehy, to za lidmi, ne/jen/ za příběhy ...moc hezká, Jitu ;-)
» 28.11.2011 - 07:05

někdy jsou návraty velice příjemné a ty ke Tvým básničkám jsou vždycky fajn ... to je ji /sto/ ta :-D
» 30.11.2011 - 09:21
vodnar

krásná na modru novém
» 17.10.2014 - 21:49

ST.
Do stejné řeky, nic není jak dřív.
Někdy to dost každému vadí a život utíká dál.
Do stejné řeky, nic není jak dřív.
Někdy to dost každému vadí a život utíká dál.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Následující: Do věží