Culík

Osmiletý Dan vběhne pod autobus cestou na kamarádovu oslavu. Jeho srdce se podaří znovu nastartovat — ale mozek už nevykazuje žádnou aktivitu. Chlapec zůstává na přístrojích, zatímco se sám ocitá v podivném mezisvětě, kde ho přijímá unavený byrokrat NYX. Než se rodina rozhodne, co dál, prochází Dan vlastními vzpomínkami — a spolu s ním i my. Jenže čím hlouběji se dostáváme, tím jasnější je, že rodina, kterou si Dan pamatuje jako šťastnou, byla křehká už dávno předtím, než přišla tragédie. Matčina láska se dávno proměnila v hyperprotektivitu. Otec mlčí tam, kde by měl mluvit. A starší sestra Elis nese tíhu, kterou nikdo jiný v rodině nevidí — dokud sama nedojde ke svým vlastním hranicím. Hra je stavěná na dvou rovinách zároveň: v nemocnici čas plyne dopředu, ve vzpomínkách se vrací zpátky, ne chronologicky, ale tak, jak si je vybavuje sám umírající chlapec — nejdřív to nejhezčí, teprve postupně i to, co si dlouho nechtěl přiznat. Co vypadá jako idylické dětství, se pod tíhou detailů rozpadá na síť tajemství, drobných lží z lásky a nevyřčené únavy. A přesně z těch trosek se rodina — jinak, pomaleji, ne beze ztrát — znovu skládá. Je to příběh o tom, jak snadno se dá někoho ochránit tak moc, až se ochrana obrátí proti němu. O tom, jak málo toho víme o lidech, které milujeme nejvíc. A o jedné staré píšťalce, která provází celou hru od prvního dětského slibu až po úplně poslední scénu.