Markéta

Píšu ti Markéto
dopis co láskou voní
vzpomínám na léto
co bylo loni
v zahradách klášterních
pod jabloní.
Tam nocí jsme sčítaly
hvězdy jak stáda koní.
Ke mně ses choulila
třásla zimou
a já žil v naději
že naše těla splynou
pak vítr rozfoukal listí
krajem
telefon řekl mi
že prý už nemáš zájem
noci jsou studený
a hvězdy spočítaný
déšť píše na stěny
ona má jiný plány
tak jak je to Markéto
napiš mi alespoň psaní

ať k smutku mám zaseto
než polknu oko vraní..