ztracenej

Prošla jsi mi hlavou
jak dveřmi vestibulu
teď mi v ní bolí
a hučí jako v úlu
na kůře mozkový
nechalas plásty
svojí vůně
teď tady stojím
a brečím jako slůně.

Hledám tě jak dítě
mámu v davu
nudle si otírám
do rukávu.

Ne nejsi ztracená
to jsem já
co bloudí a padá
volá a slzí
a doufá že brzy
slova co mrzí
v mlze zmizí
kdovíkam
a já i když jsem cizí
před tebou poklekám
a škemrám o lásku