Otcové a synové

Stavitel Daidalos synovi křídla propůjčil,
předtím mu marně snad otcovskou radu dal.
Však chybu udělal, horkou krev mládí podcenil,
Hélios syna mu zahubil a ještě se mu smál.

Jak vzletný příběh a zároveň vše prosté,
prastará báje plná prosté lidské moudrosti.
Život ji opakuje – poprvé, podruhé, .. posté, ..
otcům navzdory synové dál lámou své kosti.

Nic nezabrání mládí jít svou cestou,
co vede k oblakům a k slunci blíž.
Ta pravda je jen stokrát obměněnou vestou,
že kromě výšek je tu také níž.

Ač může to znít jako příběh statečnosti,
tak byl to otec, kdo synovi křídla dal.
To dodat chtěl bych kvůli úplnosti,
že jenom v nouzi to příliš brzy udělal.

Ten příběh je o krásné touze mládí
a moudré lásce otců ke svým synům.
O neznalosti, co ke zbrklosti svádí,
k zdánlivě odvážným nezralým činům.