Češi a Hobbiti

Prý malí jsme a vlažní ve víře
a jako národ nedržíme spolu.
Místo ideálů si hledíme talíře
a nesnídáme u jednoho stolu.

Ne, jistě nejsme národ vojáků,
zelenou v přírodě máme rádi.
Nedojmou nás ideály žoldáků,
hry na vojáčky nemáme rádi.

Jsme národ v řemeslech zdatný
a také zahrádkářů ba i vinařů.
Hospody plné řečí udatných,
od světa pánů a pivních ranařů.

Ve městech máme davy panů Broučků,
na výlet jezdí do Alp místo na Měsíc.
Fotky pak kolují středem jejich hloučků,
světácky vyprávějí jak zažili Velké Nic.

Vlastenectvím hned hoří naše tváře,
vzpomenem si, že jsme národ fandů,
když vidíme hokej hrát naše milionáře
a běda tomu, kdo z nás si děla švandu.

V hospodách dělně zaměstnáme ruce,
pivo jde proudem a utopenci s cibulí.
co na tom, že těla máme po záruce,
„Jsme Mistři!“, oko plá a tvář se culí.

Ano, jsme mistři v obracení škopků,
tvarůžků je nám libý teplý smrádek.
Nosy červené jak semaforu stopku,
kulaté břicho, v knajpě smrdí zadek.

Znám jednu knihu, psáno stojí tu,
v Středozemi žije národ rozšafný.
znám po světě co národ Hobbitů,
Tolkien nevěděl, hobbiti jsme my.