Američanka v Rusku – dohra.

Dohra

A jak to všechno skončilo? Neskončilo. To velké dobrodružství teprve začíná. Po mnoha letech mám zase doma školou povinné dítě. Omládla jsem přitom tak nejméně o 10 let.
Martina už chodí 14 dni do školy a zatím to jde docela dobře. Jelikož v Rusku začínají děti školu až v 7 letech a v USA už v 5 letech, tak Martina v Rusku skončila teprve 5. třídu a tady teďˇ začala na základě svého věku 13 let chodit hned do 8. třídy. Každý den má 2 hodiny angličtiny, v jedné ji učí anglicky mluvit a v druhé ji učí anglicky číst a psát. To je takový zvláštní federální program ESL (English as a Second Language), kde se děti, které přijdou do USA a neumí vůbec anglicky, angličtinu velice rychle naučí. Pak má ještě hodinu matematiky, geologie, tělocviku, zpěvu, tance a výtvarné výchovy. V těchto hodinách je mezi ostatními anglicky (a španělsky) mluvícími dětmi. Já jsem jediná osoba, která s ní mluví rusky, a to ještě dost mizerně. Když přijdou domů moje starší děcka a začneme mluvit česky, tak tomu už Martina začíná rozumět. Takže bych se vůbec nedivila, že by do roka a do dne mohla zvládnout 4 jazyky (hýn sa hukáže!).
Do školy jezdí školním autobusem v 8 ráno a vrací se ve 4 odpoledne. Ve škole má půlhodinovou přestávku na oběd, který si tam může koupit nebo si ho přinést z domu. Zatím si ho nosí, na americká jídla si ještě moc nezvykla, zato česká jídla jí jedou! Doma mně Martina vaří všelijaká jídla ruská, já ji učím jídla česká, takže nám to zatím docela dobře jde. Každý den chodíme naproti to bazénu plavat, Martina plave jako ryba, akorát ten styl jí bude muset někdo povolanější vylepšit (jako třeba mé 2 starší dcery).
Jinak je Martina typická 13-tiletá holka, občas nasadí takový ten ksicht typu „ty seš blbá, já nechci, a tak“, ale k žádnému vážnějšímu konfliktu mezi námi zatím nedošlo. Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží. 13 let je dost obtížný věk pro holku i za normálních okolností a když se přitom její dosavadní svět obrátí kompletně naruby, tak to pro ni není vůbec žádná sranda. Takže se snažím pochodovat po tenké čáře mezi disciplinou a pochopením. Nakonec jsem sama zažila něco podobného na vlastní kůži, ale to mně už bylo 24 let.
Co bude dál? To uvidíme, jak „řekl ten slepej“.