Utopená

Zlem zlomená,
to příkoří.
Od dna nocí,
zní nářek
od moří.

Utopená, jen z vln pěna.

Až příliv tě vydá,
jak láhev a v ní psaní.
Přestanu věřit,
v lásku a milování.

Vyvržená,
jak Seina bledá.

Až zhasnou světla majáků,
nebe se pokloní.
Utichnou zpěvy Dajáků,
a jen pro ni,
zní mořem nářek kosatek.

Nepohřbená,
srdce mi sténá...