Interfejs do světa

Že za naším vznikem Tvůrce stál?
Však proč nás v tělech uvěznil?
Třeba si chvíli jen z rozmaru hrál?
A možná, že přitom i něco pil?

Jsme teď svět ve světě uzavřený.
K dívání máme jen úzké střílny.
Hranice z hmoty nám byly stvořeny.
Ten, co nás splácal nebyl dost pilný.

Ty mantinely našeho bytí,
co diktují nám bolestí a slastí
a brání vidět, jak duše svítí,
nevnímá pozemské strasti.

Bláhová iluze konečnosti všeho,
vnímaná vězni z cely smrti,
je příčinou slepého úsilí mého,
odstranit tlak, co tělem duši drtí.

Náš nosič duše, do světa rozhraní,
poslušně v rytmu světa kluše,
dává nám pouta, a to bez ptaní
a kdosi shora nás sleduje hluše.